sobota 24. února 2024
Buď opatrný před falešnými učeními šířenými po světě
Zpráva andělů a našeho Pána Ježíše k Valentině Papagnové v Sydney, Austrálie 16. února 2024
Brzy ráno, když jsem modlila Ranní zvonění, objavil se anděl a řekl: „Pojď se mnou.“
Náhle jsme s andělem skončili v krásné zahradě, celé zelené a tak čerstvý, že jste mohli nadechnout čistou svěžest. Bylo to tak krásné, plné různých druhů keřů a kapradin.
Když jsme přišli, viděli jsme našeho Pána Ježíše mluvit se skupinou svatých. Pozorovala jsem, že nebyl šťastný, protože měl velmi smutný výraz na tváři. Potom opustil místo a odedlal si mezi nějakou zelení. Usedl na židli s hlavou mírně skloněnou dolů a dlaně rukou obrácené nahoru v modlitbě. Chtěl být sám.
Anděl řekl: „Musíš tam jít a utěšit ho. Vidíš, jak je smutný pro svět, který jej odmítá a je tak hříšný.“
V tu chvíli jsem se přiblížila k našemu Pánu. Nechtěla jsem zasahovat, když modlil a odpočívával.
Poklonila jsem se před ním a řekla: „Sláva tobě, můj Pane Ježíši.“
Když to říkala, lehce vyrušila našeho Pána z jeho hlubokých myšlenek.
Zeptala jsem se: „Pane, proč jsi tak smutný?“
Neodpověděl.
Potom mu řekla: „Je tam velká skupina dětí a matek, které čekají na tvé požehnání.“
Podíval se nahoru, jako bych ho překvapila, a řekl: „Ano, ano, udělám to pro tebe.“
Viděla jsem velkou skupinu čekající na straně. Cítila jsem, že tato skupina jsou všichni stále žijí na zemi.
Po požehnání našemu Pánu se trochu rozveselil.
Oba jsme sledovali děti, když řekl: „Vidíš tyto děti? Když budou dospělými a vyrostloumi, někteří budou dobrí a někteří ne.“
„Valentino moje dítě, žízním. Dej mi sklenici vody.“
Anděl mě svedl k malé jeskyni, kde byla pramenitá voda. Naplnila jsem sklenici tou křišťálově čistou vodou a dala ji našemu Pánu.
Náš Pán vzal sklenici s vodou a odešel do jiné části zahrady, aby usedl. Byl stále velmi smutný.
Anděl začal mi říkat: „Je tam jeptiška, která se pohybuje z místa na místo a lidem řekne, jak je důležitá, a že byla poslána z Vatikánu. Myslí si, že je velmi důležité, šířící různé učení.“
Když jsme s andělem mluvili o této jeptišce, náhle se objevila před nami. Její vlasy byly šedé a svázané dozadu, a pozorovala jsem, že nenosí jeptiščinu roucho. Byla všude radostná, když držela v náručí velký kovový kbelík plný jahod.
Anděl a já stáli na straně a pozorovali, co tato jeptiška má udělat. Se zády navzájem, Pán seděl vyvýšený a dívající se v jedné směře, zatímco jeptiška seděla níže než Pán krátkou vzdálenost od Něj, dívaje se do opačného směru.
S takovým hrdostí jeptiška řekla k Pánu: „Podívejte se na dobré ovoce, které jsem vyprodukovala!“
Z mého pozorování mohl vidět, že většina ovocia byla shnilá. Řekl jsem andělu: „Mně to vypadají jako shnilý a nehodný.“
Jeptiška pak pokračovala svou rukou hledat mezi shnilým ovocem, aby našla jednu jahodu, která nebyla tak špatná na dání Pánu. Našla jeden, vzala ho a otočila se kolem svého těla, aby pokusila položit ovoce do sklenice s vodou Pána. Pán se nehnul — nepovažoval ji za důležitou a ignoroval její nabídku. Nesklonil své sklenici k ní ani nemohla jí dosáhnout.
Uvědomila si, že nedosáhne na Pánovu sklenici, jeptiška vložila shnilé ovoce do svého úst a snívala ho.
Byla plná marnosti — hrdě a pevně držela své shnilé ovoce. Neustále opakovala, že je z Vatikánu.
Usmívající se a pokračující v chvástání řekla: „Udělala jsem dobře, když sem přišla z Vatikánu. Jsme tam velcí a velmi důležité.“
Anděl řekl: „Pán chtějí odhalit vám všechno tohle, abyste viděli, co je pravda a co lež.“